Ráda Vás přivítám na svých nových stránkách:
www.jitkastadlerova.cz
Chcete si vyzkoušet koučování?
...možná že by pro Vás nebo pro Vaše známé mohlo být zajímavé...
Jitka
------
Stojíte na křižovatce rozhodnutí a potřebujete si ujasnit kam dál?
Hledáte možnost, jak dosáhnout svých cílů snadněji?
Zvažujete kariérní změnu nebo chcete kariéru v zaměstnání více rozvíjet? Jste v situaci, kdy potřebujete posílit motivaci v konkrétní oblasti (komunikace, timemanagement, vztahy s kolegy, podřízenými atd.)? Hledáte životní rovnováhu?
Rádi byste objevili svůj potenciál?
Pokud na některou z otázek odpovíte ANO, můžete vyzkoušet KOUČOVÁNÍ.
Osobním rozvojem, lektorováním a trénováním se zabývám více než 12 let, ale rozhodla jsem se získat k tomu další oficiální doklad. Jsem nyní v koučovacím výcviku u jednoho z našich nejlepších koučů – Radvana Bahbouha. V rámci tohoto výcviku nyní máte možnost vyzkoušet si u mě koučování za násobně menší cenu, než je na trhu obvyklé, a přitom stejně kvalitní. Více bychom si řekli na nezávazném 0. setkání, které je vždy zdarma.
Pokud si myslíte, že by tato příležitost oslovila i Vaše známé, kamarády, kolegy, budu velmi ráda, když jim dáte vědět.
Těším se na Vaše zprávy na e-mail: jitka.stadlerova@seznam.cz
Jitka
------
Stojíte na křižovatce rozhodnutí a potřebujete si ujasnit kam dál?
Hledáte možnost, jak dosáhnout svých cílů snadněji?
Zvažujete kariérní změnu nebo chcete kariéru v zaměstnání více rozvíjet? Jste v situaci, kdy potřebujete posílit motivaci v konkrétní oblasti (komunikace, timemanagement, vztahy s kolegy, podřízenými atd.)? Hledáte životní rovnováhu?
Rádi byste objevili svůj potenciál?
Pokud na některou z otázek odpovíte ANO, můžete vyzkoušet KOUČOVÁNÍ.
Osobním rozvojem, lektorováním a trénováním se zabývám více než 12 let, ale rozhodla jsem se získat k tomu další oficiální doklad. Jsem nyní v koučovacím výcviku u jednoho z našich nejlepších koučů – Radvana Bahbouha. V rámci tohoto výcviku nyní máte možnost vyzkoušet si u mě koučování za násobně menší cenu, než je na trhu obvyklé, a přitom stejně kvalitní. Více bychom si řekli na nezávazném 0. setkání, které je vždy zdarma.
Pokud si myslíte, že by tato příležitost oslovila i Vaše známé, kamarády, kolegy, budu velmi ráda, když jim dáte vědět.
Těším se na Vaše zprávy na e-mail: jitka.stadlerova@seznam.cz
Co v průvodcích nebývá
Vzhledem k tomu, že jeden z projektů, na kterém pracuji, se dotýká i místopisu Prahy a bylo by docela dobré vědět o ní víc:-), sáhla jsem po této knize a v podstatě druhý den si objednala i následující díly:-).
Hodnotit podrobně zatím opravdu nemohu, přečíst vše důkladně mi zabere ještě docela dost času:-), ale to, že se jedná o čtivou záležitost, kdy při listování najednou zjistíte, že hodina je pryč:-), že zde najdete spoustu zajímavostí, příběhů, drbů… to je už víc než jasné:-)… je to prostě to, co tradičně v průvodcích opravdu nebývá….:-)
Představení knih autorkou:
http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/co-v-pruvodcich-o-praze-nebyva--1059634
a tady její stránky http://stjarolimkova.webz.cz/ (včetně ukázek z knih)
Provence jako sen
Knížka je autobiografií moravské rodačky, která se svým francouzským manželem, kterého láskyplně přezdívá rekonstruují zámeček v Provence.
Situace, které zažívají, nejsou jednoduché, udělat z ruiny prosperující hotýlek v podstatě svépomocí, znamená vypětí na všech stranách, ale přesto je vyprávění lehké jako vánek, který v těch místech neustále pofukuje…
Skvěle jsou zachycené svérázné postavičky francouzského venkova a musím říct, že mi bylo skoro líto, že knížka neměla alespoň dvojnásobný počet stran:-)…
A překvapující závěr je jen třešničkou na dortu:-)…
www.lenka-civade.com – stránky autorky
Projekt štěstí
Určit žánr této knihy je trošku oříšek:-). Jsou to zpracované blogové zápisky www.happines-project.com, které vznikly, když Gretchen Rubin zkoušela projekt, který jí měl zvýšit pocit štěstí:-). Autorka si stanovila, že rok bude žít tak, jak se radí, aby člověk byl spokojenější, prožíval intenzivněji štěstí, dokázal si ho uvědomit a prožít. Proč? Aby někdy v budoucnu, až bude čelit nějakým těžkým chvílím, mohla čerpat energii a sílu z krásných vzpomínek na život ve štěstí a z návyků, které si vytvořila.
Nejprve si načetla snad veškerou dostupnou literaturu – do filozofie, přes pozitivní psychologii, až po beletrii, kde se o štěstí píše, stanovila si, co pro ni osobně štěstí znamená a rozpracovala do témat, oblastí (vždy konkrétní na celý měsíc), které by chtěla ve svém životě vylepšit, a z toho pak do úkolů – drobností, které je možné včlenit do již tak nabitého dne:-)…
Jednalo se o naprosto běžné situace a vztahy. Chtěla změnit svůj život, aniž by jej měnila, což je základní myšlenkou této knihy.
Přestože se někdy snažila projektu držet až příliš urputně, rozhodně jde o zajímavý experiment, o to, že zdánlivé maličkosti dovedou změnit pohled na život a jeho prožívání, o tom, že právě tímto velké věci začínají. Leckdy si stěžujeme, jak to všechno letí, ani se neohlédneme a rok je zase pryč. Když ale každý den uděláme jednu malinkou změnu, tak ve výsledku je to obrovský kus práce.
„Den je dlouhý, rok je krátký.“
Jak to tak bývá, tak kniha přišla ke mně v pravou chvíli, prostě mi sedla. Já jsem docela na projekty :-) – viz 365 nebo AL nebo 101 cílů v 1001 dnech… dva poslední (ač účast na nich vznikla ještě před čtením knihy) jsou v mnohém Projektu štěstí podobné.
Jak v knize mnohokrát zaznívá, tohle je ten pravý důvod, proč bychom nad štěstím měli přemýšlet, abychom nedopadli jako spisovatelka Collete , která řekla:
„Jak šťastný život jsem žila. Škoda, že jsem si to neuvědomila dřív.“
Jak takové projekt vypadá v praxi?
Tak třeba leden. Měsíc obnovy. Gretchen si stanovila následující věci:
• Vyřídit jeden nepříjemný (a dlouho odkládaný) úkol.
• Zorganizovat si šatník. Vyhodit oblečení, které už jsme déle jak rok neměli na sobě. Oblečení, kabelky i boty. Všechno, co nenosíme, musí pryč. Ideální je uklidit celý byt, uspořádat i věci, do kterých se nám fakt nechce – třeba fotky:-)…
• Chodit dřív spát.
• Jednat energičtěji. Stačí se hlídat ve slabých chvilkách a vždy (na truc) se vyhecovat k energičtějšímu jednání. Rychlejšímu, optimističtějšímu.
Je to jen pár bodů. A přinese to hodně:
• Nepříjemný úkol splněn, už se nemusíme stresovat (navíc se můžeme odměnit)
• Prázdné místo v šatníku, stejně jako uklizený byt, nám dává pocit svobody
• Víc jsme si pospali a jsme příjemnější
• Působíme energičtěji a toho si ostatní všimnou
Samozřejmě v knize doplněné o spoustu příkladů:-), povídání o tom, jak jí co šlo a nešlo:-) a co na to její holčičky a manžel. Vzhledem k podobně velkým dětem jsem se často přistihla, jak se vžívám do toho, co dělá, jak podobné jsou situace, které řeší, jak mnoho společného mohu najít na někom, koho vůbec neznám:-)….
Navíc knížka je psaná s lehkostí, vtipem, častou sebeironií a je taková nakopávající:-), patří k těm knížkám, které spoustu lidí uchvátí a chtějí jednat jako autorka:-)…
Na základě blogu a knihy tedy vznikla spousta blogů, u nás asi nejznámější, čtivý a rozhodně zajímavý je tento http://stastnyblog.wordpress.com/.
Najděte si svého marťana
Právě jsem dočetla tuhle knížku a prostě to sem musím dát jako tip:-). Nejedná se o žádné sci-fi ani pohádku, ale o velmi srozumitelně napsanou jednoduchou příručku o výchově dětí, o sobě, o vlastním smyslu. Kniha vznikla z přednášek pro rodiče především předškoláků a autor je český - Marek Herman, takže odpadají "americké" poučky:-), ale naopak je vše zasazeno do prostředí, které tak dobře známe.
Kdo chce, tak si z knihy odnese opravdu hodně, možná se posune o hodně velký kus dopředu. Kdo jen tak prolétne, tak určitě mu pár "rad" v hlavě zůstane a možná se na některé věci začne dívat jinak.
Jsou zde myšlenky, jak zasadit do těch dětských hlaviček takový pohled na svět, aby se v něm pak dokázali dobře orientovat a spousta výchovných tipů, které jsou vlastně tak jasně zřejmé, že je pro oči lecky nevidíme:-))...
---------
Autor svůj záměr popsal v úvodu:
„Kdyby se třeba pekaři učili řemeslu stejně jako učitelé, tak brzy pomřeme hlady. Na učilišti, kde se učí péct chleba, se totiž dříve nebo později dostanete do okamžiku, kdy vám řeknou. 'Těsto na chleba se dělá takhle a takhle. Přesně tolik mouky, tolik tuku, tolik kvasnic, tohle teď a tohle potom. Jinak z toho budete mít guláš!' Na pedagogické škole ne. Tam se slovně tancuje kolem pedagogických principů a zásad, odvolává se na pedagogický optimismus a přiměřenost, vznáší se mračna obecností, ale v konci skutek utek. Jak mám zvládnout jednoho studentíka ve třídě, který zlobí - ale tak, abych přitom nerušil ostatní? Jak mám vytvořit ze skupiny studentů opravdovou partu? Jde to vůbec? Co je naprosto klíčové pro utváření vztahů mezi lidmi?
...
Napsal jsem pro vás tyto učební texty s jediným cílem: abych vám nabídl ty nejlepší informace z pedagogiky a psychologie, které se mi podařilo shromáždit za posledních 14 let.“ (str. 4)
Kniha probírá opravdu užitečné věci a nabízí návody, jak si počít sám se sebou.
Třeba část sebepoznání. Pět nepřátel - strach, sebelítost, odkládání, zapomínání a obelhávání sebe sama. Všudypřítomný strach - otázka „Jak bych se rozhodl, kdybych se opravdu nebál?“ zní banálně, dokud si ji opravdu nepoložím.
Všechny změny nastávají postupným pomalým vývojem. Zdánlivě nepatrně, ale měníme se. Malá, každodenní rozhodnutí...
Kapitola o výchově malých dětí je opravdu působivá; ukazuje, jak snadno se vytvářejí traumata a dítěti vtiskávají vzory chování, které si s sebou ponese až do dospělosti. Že šílený otec, který nutil malého chlapce, aby každého půl roku pálil v kotli polovičku svých hraček, protože jich má moc a zbytečně zabírají místo (str. 81), zanechal na jeho psychice nesmazatelné stopy je jasné, ale to, že předčasné nechávání dítěte o samotě a přiběhnutí jen když křičí, v něm vytváří vzor 'když zlobíš, rodič se ti věnuje', to jsem si neuvědomovala.
V žádné praktické psychologii nesmí chybět kapitola o komunikaci. Ze čtrnácti pravidel na mě nejvíc zapůsobilo tohle: „... kolem nás je 10% možná 15% lidí, se kterými se ani při nejlepší vůli prostě nelze domluvit, dohodnout, akceptovat je. Jsou to takzvaní komunikační psychopati, na které si musíme dávat pozor, vyhýbat se jim, a pokud to už nelze, musíme se jim asertivně bránit.“ (str. 117)
Jo a ten marťan, to je metafora pro duši tří až pětiletého dítěte, pro naše vnitřní dítě, které každý máme v sobě. Které se dívá na svět jinýma očima, které nereaguje na přetvářku, které s oblibou poslouchá příběhy, které potřebuje alespoň jedno pohlazení denně, které ... ale vy jistě víte.
(nechtělo se mi to vypisovat:-), tak převzato odsud: http://blog.wuwej.net/2007/06/10/marek-herman-najdete-si-sveho-martana.html)
Pohádka o ztracené krajině
Úžasná záležitost, pohádka je neskutečně moudrá, jak už tak pohádky bývají, a pro zájemce o konkrétnější informace je i vysvětlení a i odkazy na další zdroje. A já mám jasno, kde chci svůj koučovací kurz (už to vím asi 2 roky, ale začíná to snad nabývat konkrétnější podoby:-))...
A o čem, že to je? Anotaci jsem použila z oficálních stránek.
Cesta za nalezením vlastního potenciálu a větší spokojenosti je zároveň ilustrována pohádkou, v níž můžeme znovu objevit nejen tyto poznatky, ale i sebe samotné.
Proč využíváme jen malou část našich schopností a kapacit? Jak ovládnout zákonitosti, kterými se řídí kolísání naší energie, výkonnosti a spokojenosti? Těmito otázkami se zabývá psychologie koučování, která je v této knize představena nejdůležitějšími poznatky a na ně navazujícími cvičeními. Cesta za nalezením vlastního potenciálu a větší spokojenosti je zároveň ilustrována pohádkou, v níž můžeme znovu objevit nejen tyto poznatky, ale i sebe samotné.
Jak se rozhodujeme
Jeden z mých cílů je více se věnovat knížkám. přečíst alespoň 2-3 za měsíc. No, proti časům, kdy jsem zvládla až 7 knížek za týden (v dětství:-)), tak to není nic moc, ale přece jen víc, než jak je to nyní...
O knížkách tedy tady budu asi psát nyní víc než dříve:-)
Jak se rozhodujeme
Americký spisovatel, známý spíše v odborném světě, Johan Lehrer je dlouholetým spolupracovníkem laureáta Nobelovy ceny Erica Kandela v oblasti neurologie. Knížka je čtivá, plná velmi zajímavých vědeckých výzkumů podaných pro naprosté laiky, rozhodně zajímavá. Ale tak nějak přemýšlím, jak ji využiji v praxi.
-----
Závěr pro sebe jsem si z ní udělala tento:
Jednoduché rozhodování je možné racionálním mozkem, ovšem pokud se rozhodujeme ve velmi složitém problému, potom je vhodné si racionálně najít všechna pro a proti, shromáždit dostupné informace, prostudovat je, ale nesnažit se je analyzovat vědomou myslí. Pak je třeba nechat pracovat podvědomí, to většinou poskytne tu správnou volbu, je potřeba naslouchat svým pocitům.
Na netu jsem našla jeden z příkladů
(ten je velmi prakticky využitelný:-))
Úryvek z knihy Jak se rozhodujeme od Jonah Lehrer
strana 74 - 77
"Carol Dwecková, stanfordská psycholožka, celé desetiletí zdůrazňovala, že jednou z nejdůležitějších součástí dobrého vzdělávání je schopnost poučit se z vlastních chyb. Stejná taktika by také měla být základní pomůckou pedagogů. Bohužel, děti se často setkávají s opačným přístupem. Místo toho, aby učitelé děti chválili za to, že se snaží, spíše je chválí za jejich vrozenou inteligenci ( že jsou chytré). Dwecková ukázala, že tento typ povzbuzování je ve své podstatě škodlivý, protože studenti pak považují své chyby za známku hlouposti a nikoliv za stavební kameny budoucích znalostí. Politováníhodným výsledkem je, že studenti se nikdy nenaučí, jak se učit.
Nejslavnější studie, kterou Dwecková provedla, zahrnovala dvanáct různých škol v New Yorku a víc než čtyři sta dětí z páté třídy. Děti byly jedno po druhém uvolněny ze třídy a absolvovaly jednoduchý neverbální test. Když žák test skončil, výzkumníci mu řekli, jakého dosáhl skóre a jednou větou ho pochválili. Polovinu dětí pochválili za jejich inteligenci: "Je vidět, že jsi chytrý." Druhá polovina byla pochválena za snahu: " Je vidět, že ses opravdu snažil."
Pak žákům nabídli, ať si vyberou mezi dvěma dalšími testy. První byl popsán, jako obtížnější test, ale takový, že se z něj mohou hodně naučit. Druhý test byl snadný a podobný tomu, co už udělaly.
Když Dwecková studii vymýšlela, předpokládala, že různý typ pochvaly bude mít celkem nepatrný vliv. Koneckonců, šlo o jedinou větu. Ale brzy zjistila, že způsob, kterým páťáky pochválila, dramaticky ovlivnil jejich následnou volbu testu. Devadesát procent těch, kdo byli pochváleni za snahu, si zvolili těžší test. Z těch, co byli pochváleni za chytrost, si jich těžší test zvolilo jen pár. Když pochválíme dítě za to, jak je chytré, " napsala Dwecková, " říkáme mu tím, že tohle je, oč v životě běží: vypadat chytře a neriskovat chyby."
Další experimenty dále ukázaly, jak obava ze selhání brání učení. Dwecková dala stejným žákům páté třídy ještě jeden test. Byl extrémně těžký, protože byl ve skutečnosti navržen pro žáky osmé třídy. Ale Dweckovou zajímalo, jak se k obtížím řešení děti postaví. Žáci, kteří byli při předchozím testu pochváleni za píli, se pilně snažili úlohy testu vyřešit. "Snažili se ze všech sil," komentuje to Dwecková. "Mnozí z nich poznamenali, aniž by byli dotázání, "tenhle test mě opravdu baví". Naprosto tomu děti, které byly původně chváleny za to, jak jsou chytré, se snadno vzdávaly. Chyby,kterých se musely nutně dopustit, vnímaly jako selhání: možná, že ve skutečnosti nejsou tak chytré... Když tento obtížný test skončil, obě skupiny studentů si měly vybrat, zda se chtějí podívat na testy žáků, kteří dosáhli horšího skóre, anebo chtějí vidět test těch, co to zvládli lépe. Žáci pochválení za chytrost si téměř vždy vybrali testy těch, co dopadli hůře, aby si povzbudili sebevědomí. Naproti tomu žáky pochválené za pracovitost spíše zajímaly testy s vyšší úspěšností. Zajímalo je, kde udělali chybu, chtěli se z toho poučit, aby příště dopadli lépe.
Závěrečný test byl stejné obtížnosti jako ten první. Nicméně žáci pochválení za pracovitost zaznamenali viditelné zlepšení, jejich průměrné skóre se zlepšilo o třicet procent. Tento výsledek je ještě pozoruhodnější, když ho srovnáme s žáky, kteří byli - zcela náhodně - zařazeni do skupin těch "chytrých". Jejich skóre kleslo téměř o 20 procent. Neschopnost zvládnout předchozí test pro ně byla tak negativní zkušenost, že jejich výkonnost dokonce klesla.
Když chválíme děti za vrozenou inteligenci - pochvala, že jsou "chytré", neodpovídá tomu, co se při učení odehrává na buněčné úrovni v mozku. Vede to děti k tomu, aby se vyhýbaly té nejúčinnější strategii, kterou je učit se z chyb. Dokud nezažijeme ten nepříjemný pocit, že nemáme pravdu, váš mozek nikdy nezmění svoje modely. Než vaše neurony uspějí, musí se opakovaně zmýlit. Na této bolestivé cestě nejsou žádné zkratky.
Toto poznání se nevztahuje jenom na žáky páté třídy, ale platí pro každého. Mozkové flexibilní buňky se časem stávají oporou expertů. I když máme tendenci si myslet, že experti jsou lidé, kteří do sebe absorbovali spousty informací, ve skutečnosti se experti do velké míry řídí intuicí. Když expert vyhodnocuje nějakou situaci, nesrovnává mentálně všechny možnosti, ani vědomě neanalyzuje všechny podstatné informace. Nespoléhá na pracně vyrobené tabulky ani nesestavuje seznam všech pro a proti. Expert je pochopitelně závislý na pocitech, které v něm vzbudí jeho dopaminové neurony. Jeho chybné předpovědi byly již dáno přetransformovány v užitečné vědění, což mu umožňuje nechat se vést vlastními přesnými pocity, které se ani nesnaží vysvětlovat."
O knížkách tedy tady budu asi psát nyní víc než dříve:-)
Jak se rozhodujeme
-----
Závěr pro sebe jsem si z ní udělala tento:
Jednoduché rozhodování je možné racionálním mozkem, ovšem pokud se rozhodujeme ve velmi složitém problému, potom je vhodné si racionálně najít všechna pro a proti, shromáždit dostupné informace, prostudovat je, ale nesnažit se je analyzovat vědomou myslí. Pak je třeba nechat pracovat podvědomí, to většinou poskytne tu správnou volbu, je potřeba naslouchat svým pocitům.
Na netu jsem našla jeden z příkladů
(ten je velmi prakticky využitelný:-))
Úryvek z knihy Jak se rozhodujeme od Jonah Lehrer
strana 74 - 77
"Carol Dwecková, stanfordská psycholožka, celé desetiletí zdůrazňovala, že jednou z nejdůležitějších součástí dobrého vzdělávání je schopnost poučit se z vlastních chyb. Stejná taktika by také měla být základní pomůckou pedagogů. Bohužel, děti se často setkávají s opačným přístupem. Místo toho, aby učitelé děti chválili za to, že se snaží, spíše je chválí za jejich vrozenou inteligenci ( že jsou chytré). Dwecková ukázala, že tento typ povzbuzování je ve své podstatě škodlivý, protože studenti pak považují své chyby za známku hlouposti a nikoliv za stavební kameny budoucích znalostí. Politováníhodným výsledkem je, že studenti se nikdy nenaučí, jak se učit.
Nejslavnější studie, kterou Dwecková provedla, zahrnovala dvanáct různých škol v New Yorku a víc než čtyři sta dětí z páté třídy. Děti byly jedno po druhém uvolněny ze třídy a absolvovaly jednoduchý neverbální test. Když žák test skončil, výzkumníci mu řekli, jakého dosáhl skóre a jednou větou ho pochválili. Polovinu dětí pochválili za jejich inteligenci: "Je vidět, že jsi chytrý." Druhá polovina byla pochválena za snahu: " Je vidět, že ses opravdu snažil."
Pak žákům nabídli, ať si vyberou mezi dvěma dalšími testy. První byl popsán, jako obtížnější test, ale takový, že se z něj mohou hodně naučit. Druhý test byl snadný a podobný tomu, co už udělaly.
Když Dwecková studii vymýšlela, předpokládala, že různý typ pochvaly bude mít celkem nepatrný vliv. Koneckonců, šlo o jedinou větu. Ale brzy zjistila, že způsob, kterým páťáky pochválila, dramaticky ovlivnil jejich následnou volbu testu. Devadesát procent těch, kdo byli pochváleni za snahu, si zvolili těžší test. Z těch, co byli pochváleni za chytrost, si jich těžší test zvolilo jen pár. Když pochválíme dítě za to, jak je chytré, " napsala Dwecková, " říkáme mu tím, že tohle je, oč v životě běží: vypadat chytře a neriskovat chyby."
Další experimenty dále ukázaly, jak obava ze selhání brání učení. Dwecková dala stejným žákům páté třídy ještě jeden test. Byl extrémně těžký, protože byl ve skutečnosti navržen pro žáky osmé třídy. Ale Dweckovou zajímalo, jak se k obtížím řešení děti postaví. Žáci, kteří byli při předchozím testu pochváleni za píli, se pilně snažili úlohy testu vyřešit. "Snažili se ze všech sil," komentuje to Dwecková. "Mnozí z nich poznamenali, aniž by byli dotázání, "tenhle test mě opravdu baví". Naprosto tomu děti, které byly původně chváleny za to, jak jsou chytré, se snadno vzdávaly. Chyby,kterých se musely nutně dopustit, vnímaly jako selhání: možná, že ve skutečnosti nejsou tak chytré... Když tento obtížný test skončil, obě skupiny studentů si měly vybrat, zda se chtějí podívat na testy žáků, kteří dosáhli horšího skóre, anebo chtějí vidět test těch, co to zvládli lépe. Žáci pochválení za chytrost si téměř vždy vybrali testy těch, co dopadli hůře, aby si povzbudili sebevědomí. Naproti tomu žáky pochválené za pracovitost spíše zajímaly testy s vyšší úspěšností. Zajímalo je, kde udělali chybu, chtěli se z toho poučit, aby příště dopadli lépe.
Závěrečný test byl stejné obtížnosti jako ten první. Nicméně žáci pochválení za pracovitost zaznamenali viditelné zlepšení, jejich průměrné skóre se zlepšilo o třicet procent. Tento výsledek je ještě pozoruhodnější, když ho srovnáme s žáky, kteří byli - zcela náhodně - zařazeni do skupin těch "chytrých". Jejich skóre kleslo téměř o 20 procent. Neschopnost zvládnout předchozí test pro ně byla tak negativní zkušenost, že jejich výkonnost dokonce klesla.
Když chválíme děti za vrozenou inteligenci - pochvala, že jsou "chytré", neodpovídá tomu, co se při učení odehrává na buněčné úrovni v mozku. Vede to děti k tomu, aby se vyhýbaly té nejúčinnější strategii, kterou je učit se z chyb. Dokud nezažijeme ten nepříjemný pocit, že nemáme pravdu, váš mozek nikdy nezmění svoje modely. Než vaše neurony uspějí, musí se opakovaně zmýlit. Na této bolestivé cestě nejsou žádné zkratky.
Toto poznání se nevztahuje jenom na žáky páté třídy, ale platí pro každého. Mozkové flexibilní buňky se časem stávají oporou expertů. I když máme tendenci si myslet, že experti jsou lidé, kteří do sebe absorbovali spousty informací, ve skutečnosti se experti do velké míry řídí intuicí. Když expert vyhodnocuje nějakou situaci, nesrovnává mentálně všechny možnosti, ani vědomě neanalyzuje všechny podstatné informace. Nespoléhá na pracně vyrobené tabulky ani nesestavuje seznam všech pro a proti. Expert je pochopitelně závislý na pocitech, které v něm vzbudí jeho dopaminové neurony. Jeho chybné předpovědi byly již dáno přetransformovány v užitečné vědění, což mu umožňuje nechat se vést vlastními přesnými pocity, které se ani nesnaží vysvětlovat."
101 cílů v 1001 dnech
(článek je prvotně psaný pro Baby Cafe:-) a snad ho tam brzy najdete:-))
Napoleon Hill: „Co lidská mysl zformuluje a v co uvěří, toho dosáhne.“
Končí-li rok, je dobré si udělat inventuru toho, co se nám povedlo, co by stálo ještě za vylepšení a především se podívat na ten rok následující, jaký by se nám líbil, co bychom v něm rádi zažili. Ideální je sednout si i s těmi nejbližšími a trochu rekapitulovat, vzpomínat, plánovat.
Při brouzdání po netu a proklikávání se různými blogy jsem narazila na velmi zajímavý projekt, který se nejen k tomuto účelu hodí:-). Je to jeden z mnoha, najde se jich spousta a některé znáte:-). Třeba projekt 365 na BC našel poměrně hodně příznivců a musím říct, že i mě před několika lety inspiroval a dal mi toho hodně.
V čem spočívá projekt 101 cílů v 1001 dnech? V tom, že si sestavíme přesně tenhle počet cílů a začneme si je plnit.
Jde o to sepsat si to, co bychom rádi měli, dokázali, získali, přečetli, navštívili, vystudovali…..
Asi nejvíc k němu najdete zde:
http://101goalsin1001days.com/about/
Progooglovala jsem kvůli (možná i díky.-)) projektu stovky stran, překvapilo mě, že je docela rozšířený, dokonce i pár českých www stránek se mi zobrazilo:-)…
Projekt se mi líbí proto, že necelé 3 roky jsou dostatečně dlouhé na to, aby člověk splnil i ty docela velké cíle (za 3 roky se dá postavit dům, vystudovat Bc.), ale zároveň si můžu doplnit spoustu malých cílů, spíše úkolů, které jenom pořád odkládám:-) (jako třeba pověsit obrázky v obýváku).
Tím, že si vše sepíšu, seznam budu pravidelně procházet (a tím pádem si stále připomínat a připomínat si připomínání:-), tedy budu to mít na očích, tak je pravděpodobnější, že se do toho vrhnu brzy, tedy přestanu danou věc odkládat (o odkládání třeba víc někdy příště:-))
Proč jsou cíle tak důležité?
Žít bez cílů je jako stavět dům bez plánů nebo jet na dovolenou a nevědět kam. Pokud nevíte, kam jdete, tak pravděpodobně nedojdete nikam a bez plánů asi taky domek stát nebude…
Určitě jste už o stanovování cílů slyšeli nebo četli. Třeba jste za poslední dobu byli na nějakém semináři osobního rozvoje nebo timemanagementu IV. generace (třeba na mém:-) nebo viděli film Tajemství nebo četli knížku o seberozvoji, prostě jste se záměrně nebo náhodou (které neexistují:-)) dostali k tomu, že je dobré sepsat si to důležité ve svém životě. Existují statistiky, které dokazují, že když si lidé stanoví cíl, tak je mnohem větší pravděpodobnost, že ho skutečně dosáhnou (samozřejmě když potom neleží jenom na kanapi:-)) Prostě, když víme, co chceme, tak i víme, jak na to, dozvíme se patřičné informace, potkáme ty správné lidi.
Jak je to možné?
1) Náš mozek vnímá každou sekundu strašně moc informací, uvádí se, že až 100 000. To je obrovské množství a spoustu z nich samozřejmě vůbec neregistrujeme. Když ale budeme vědět, co je pro nás důležité, tak se může mozek soustředit přesně na to podstatné, na to, co nám může pomoci k dosáhnutí toho, co chceme. Nevěříte?
Tak si jen zkuste uvědomit, kolik těhotných jste potkávaly, když jste nemohly otěhotnět nebo byly jste čerstvě těhotné. Ne, že bych jich najednou bylo tolik, ale by to prostě najednou viděly. Vnímaly jsme to, protože nás to aktuálně zajímalo, stalo se to důležitým, a proto jsme to zaregistrovaly.
A toto funguje vždy, takže když víme, co je naším záměrem, co skutečně chceme, tak se naše mysl na to soustředí a najde všude kolem to, co s tím nějak souvisí.
2. Existuje v celém vesmíru princip přitažlivosti. A tak, když víme, jaký máme cíl, když máme v hlavě nastavený ten správný směr na „kompasu“, tak nás spojí s lidmi, kteří nám mohou pomoci, najde nám informace, které potřebujeme, budeme na těch správných místech a přitáhneme si k sobě to, co budeme potřebovat, Zatím neříkejte, že to tak není, až vyzkoušíte, tak uvidíte, že princip skutečně funguje:-)…
Sněte o tom, o čem chcete snít, jděte tam, kam chcete jít, buďte tím kým chcete být, protože život je jen jeden, jen jedna šance dělat všechny věci, které chcete dělat!!!
Jak si cíle stanovit?
Existuje jedna mnemotechnická pomůcka – SMART, které hezky definuje, jakým způsobem mají být cíle vyjádřeny tak, aby bylo možné na závěr vyhodnotit, zda jich bylo dosaženo nebo ne. Měly by tedy být:
• S – specifické a konkrétní, to znamená, že bychom si měli napsat, co je to konkrétně tím daným cílem.
Vezměme si třeba cíl "být lepší v práci". Je to specifický cíl? Není. Znamená to lepší hodnocení od vedoucího? Nebo lepší vlastní hodnocení? Nebo osvojení si (jakýchkoliv) nových vědomostí? Formulace "zlepšit se v práci" může být chápána jako obecný záměr, ale jako SMART cíl nikoli.
• M – měřitelné, tedy jak poznáme, že jsme ho splnili. Tedy například: zhubnu 10 kg (ne jen zhubnu), vykouřím pouze 1 krabičku denně (ne omezím kouření), přečtu alespoň 2 knížky za měsíc (ne začnu víc číst).
• A – akceptovatelné a akceptované. Tedy ten cíl musím být pro mě opravdu důležitý, já s ním musím být ztotožněna, ale zároveň musím brát ohled na ty, se kterými žiji a kteří jsou pro mě důležití. Tedy pro mě může být třeba lákavé jet na 2 měsíce do Tibetu a tam meditovat, je to cíl pro mě akceptovaný, aleje akceptovatelný pro moje malé děti?
• R – reálné a realizovatelné, z hlediska všech potřebných zdrojů. Nestanovovat si cíle ani malé, ale ani příliš nad naši hlavu. Opět tedy příklad: asi už nikdy nebudu baletkou souboru ND:-), ale myslíte si, že se dá za rok se naučit anglicky tak, aby člověk v tomto jazyku přednášel? Dá se za rok splnit cíl, že člověk uběhne maratón? Na oba poslední příklady znám odpověď, že ano. Moje dvě známé to dokázaly, přestože to na první pohled vypadá jako cíl obrovský. Ano, je velmi ambiciózní, ale splnitelný, pokud člověk opravdu chce, a pro obě to bylo skutečně velmi důležité.
• T – termínované, tedy stanovit požadovaný termín plnění. Tedy "A dokdy že to má být hotové?" Tady ale máme termín jasný:-) za 1001 dnů… no, ale když se rozhodneme, že vše začneme plnit v 999 dnu, tak se nám to asi nepovede…
Co nám ještě u stanovování cílů může pomoci?
Pozitivně formulovaný cíl – zaměřit se při stanovování na to, co chci a ne na to, co nechci.
Nechci být tlustá vs. Chci si zlepšit fyzickou kondici, chci se cítit lépe, vypadat dobře v plavkách.
A dobré je také si svůj cíl vizualizovat si. Představit si výsledek, jaké to bude, až cíle dosáhnu (tohle třeba dělají špičkoví sportovci před soutěžemi).
Když si uvědomíme, kdo jsme, co chceme a kam směřujeme, tak pro sebe děláme strašně moc, směřujeme svůj život, bereme ho pevně do rukou, stáváme se těmi, kdo se stává režisérem svéhživotního filmu. Jasně, že vždy vše nejde podle našich snů, ale vždy máme možnost volby jak žít, a když ne, tak máme možnost volby postoje k tomu, co se kolem nás děje.
Jaké si tedy stanovit svoje cíle? Na co nezapomenout? Co si vypsat?
Mně docela pomohlo vytvořit si kategorie, ve kterých chci něco měnit, něco prožít, zažít, udělat:-):
Rodina, přátelé
Zdraví/kondice
Seberozvoj
Práce
Finance
Zájmy, koníčky
Cestování
Byt/chalupa
A ke každé vypisovat co zrovna v dané oblasti chci. A navíc formou myšlenkové mapy.
Návod, jak na to, třeba tady:
http://www.myslenkove-mapy.cz/myslenkove-mapy/zivot/myslenkova-mapa-jako-jednoduchy-todo-list/
(stejně jako další články o této skvělé pomůcce).
Nejprve jsem zkoušela vypisovat v PC, ale prostě rukou to jde lépe:-), navíc si to mozek hezky fixuje:-)…
Když budete číst různá další doporučení v knihách i na netu, najdete třeba další okruhy, ale vždy obsahují tyto 4 – vztahy, zdraví, finance a osobní rozvoj, protože tyto oblasti jsou důležité pro každého:-).
Myslím, že není ani od věci si k tomuto projektu vytvořit vlastní blog. Já zatím váhám, i když vím, z projektu 365, že když mám na sebou “bič“:-) toho, že o tom ví ostatní, že se ke mně občas kouknou, jak na tom jsem, tak jsem prostě víc disciplinovaná:-)… , ale přece jen cíle jsou některé hodně osobní… Takže já asi psát k sobě na blog budu, ale zatím opravdu nevím, zda všechny cíle vyvěsím:-)…
Mám sepsáno a co teď?
Ideální je, začít je plnit:-))… Abyste se od stanovení cílů dostali do fáze splněných cílů, je třeba rozhoupat se k akci. Naplánovat si mezicíle (jak se odměníme, když jich dosáhneme:-)) a alespoň orientačně si dopsat termíny. Pokud jde o velké cíle – studium, dosažení ideální váhy, stavba domu atd., tak je dobré si každý cíl vypsat na samostatný papír .
Menších cílů je možné na jeden list dát i více.
Je potřeba alespoň dvakrát do měsíce si seznam projít, dopsat, co jsme splnili, ať už celý cíl, či které dílčí kroky a důležité termíny si zapisovat do diáře, abychom věděli, co konkrétně máme dělat. A pak je potřeba ona sebedisciplína, bez které to nejde:-)… Ale když budete vědět, co je to důležité, když si budete cíle pravidelně procházet, tak to přece jen pomůže:-)…
O cílech toho pro dnešek bylo napsáno dost. Jsou hodně důležité, je nutné je mít, ale cíl není konec… Žijeme teď a tady. Mnohem důležitější ještě než jen plnění cílů, je uvědomit si každý okamžik, který prožijeme, užívat si života, prožívat ho. Cesta k cíli je důležitější, než samotný cíl. Je nutné vědět, co chceme, ale ještě víc je žít, teď a tady!
A teď něco málo ke mně, proč si vůbec dovoluji psát o tomto tématu:-). Jsem lektor, trenér, který se rozvoji osobního života věnuje už více než 15 let. Samozřejmě že tyhle principy znám, používám, diskutuji o nich s lidmi na seminářích a také svůj seznam cílů mám. Jenomže už dávno neakutalizoavný. Jak se říká: kovářova kobyla… prostě poslední dobou na to nebyl tak nějak čas (kolegové, lektoři a kouči, já vím, trapná to výmluva:-)). Holt v posledních 6 letech byly priority jiné. Seberozvoj byl tak trochu postaven na vedlejší kolej, když si myslím, že u mě na ní pořád projíždí opravdu hodně vlaků:-))), tak přece jen… , a proto mě právě v tuto dobu projekt tak chytil. A doufám, že zaujme i ostatní… Pokud začnete od 1.1. 2012, tak 28.9.2014 bude tím 1001 dnem:-)….
A jen malá poznámka, abych nebyla obviněna z plagiátorství:-)…
Všechno, co zde servíruji:-), tak jsou sice moje formulace, ale myšlenky najdete všude jinde, v knížkách, na webech atd., protože jsou prostě známé všem, jen holt to praktické převádění do praxe je někdy složitější:-)… Čím déle se osobnímu rozvoji věnuji, tak si uvědomuji, jak moc je to všechno jednoduché, prosté, jen někdy pro oči nevidíme…
"Pokud je duše zaměřena k cíli, pak jí mnohé vyjde vstříc." Johann Wolfgang von Goethe
" I ten nejpomalejší, který neztratil svůj cíl z očí, jde rychleji než ten, kdo bez cíle bloudí." Gotthold Ephraim Leasing
P.S.
Pokud bude zájem, tak zde budou následovat i další témata:-)…
A ještě:-)
Co takhle vymyslet hezké české logo na tento projekt? Ujal by se ho tu někdo? Šikovných grafiček je tady spousta, tak zkuste prosím navrhnout:-)….
Knížky, které by Vás k plnění cílů mohly zaujmout
(jen pár tipů, věřím, že přidáte další.-))::
Stephen R. Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí.
Petr Pacovský: Člověk a čas
Hal Urban :To nejdůležitější v životě
Tipy na www:
GTD systém - www.mitvsehotovo.cz, Petr Mára - http://vimeo.com/8868806
Myšlenkové mapy www.myslenkove-mapy.cz
http://www.ted.com/
- nepatří přímo k tématu, ale je tam spousta zajímavých přednášek, vystoupení (některé i o cílech:-)), velmi často i s českými titulky
Napoleon Hill: „Co lidská mysl zformuluje a v co uvěří, toho dosáhne.“
Končí-li rok, je dobré si udělat inventuru toho, co se nám povedlo, co by stálo ještě za vylepšení a především se podívat na ten rok následující, jaký by se nám líbil, co bychom v něm rádi zažili. Ideální je sednout si i s těmi nejbližšími a trochu rekapitulovat, vzpomínat, plánovat.
Při brouzdání po netu a proklikávání se různými blogy jsem narazila na velmi zajímavý projekt, který se nejen k tomuto účelu hodí:-). Je to jeden z mnoha, najde se jich spousta a některé znáte:-). Třeba projekt 365 na BC našel poměrně hodně příznivců a musím říct, že i mě před několika lety inspiroval a dal mi toho hodně.
V čem spočívá projekt 101 cílů v 1001 dnech? V tom, že si sestavíme přesně tenhle počet cílů a začneme si je plnit.
Jde o to sepsat si to, co bychom rádi měli, dokázali, získali, přečetli, navštívili, vystudovali…..
Asi nejvíc k němu najdete zde:
http://101goalsin1001days.com/about/
Progooglovala jsem kvůli (možná i díky.-)) projektu stovky stran, překvapilo mě, že je docela rozšířený, dokonce i pár českých www stránek se mi zobrazilo:-)…
Projekt se mi líbí proto, že necelé 3 roky jsou dostatečně dlouhé na to, aby člověk splnil i ty docela velké cíle (za 3 roky se dá postavit dům, vystudovat Bc.), ale zároveň si můžu doplnit spoustu malých cílů, spíše úkolů, které jenom pořád odkládám:-) (jako třeba pověsit obrázky v obýváku).
Tím, že si vše sepíšu, seznam budu pravidelně procházet (a tím pádem si stále připomínat a připomínat si připomínání:-), tedy budu to mít na očích, tak je pravděpodobnější, že se do toho vrhnu brzy, tedy přestanu danou věc odkládat (o odkládání třeba víc někdy příště:-))
Proč jsou cíle tak důležité?
Žít bez cílů je jako stavět dům bez plánů nebo jet na dovolenou a nevědět kam. Pokud nevíte, kam jdete, tak pravděpodobně nedojdete nikam a bez plánů asi taky domek stát nebude…
Určitě jste už o stanovování cílů slyšeli nebo četli. Třeba jste za poslední dobu byli na nějakém semináři osobního rozvoje nebo timemanagementu IV. generace (třeba na mém:-) nebo viděli film Tajemství nebo četli knížku o seberozvoji, prostě jste se záměrně nebo náhodou (které neexistují:-)) dostali k tomu, že je dobré sepsat si to důležité ve svém životě. Existují statistiky, které dokazují, že když si lidé stanoví cíl, tak je mnohem větší pravděpodobnost, že ho skutečně dosáhnou (samozřejmě když potom neleží jenom na kanapi:-)) Prostě, když víme, co chceme, tak i víme, jak na to, dozvíme se patřičné informace, potkáme ty správné lidi.
Jak je to možné?
1) Náš mozek vnímá každou sekundu strašně moc informací, uvádí se, že až 100 000. To je obrovské množství a spoustu z nich samozřejmě vůbec neregistrujeme. Když ale budeme vědět, co je pro nás důležité, tak se může mozek soustředit přesně na to podstatné, na to, co nám může pomoci k dosáhnutí toho, co chceme. Nevěříte?
Tak si jen zkuste uvědomit, kolik těhotných jste potkávaly, když jste nemohly otěhotnět nebo byly jste čerstvě těhotné. Ne, že bych jich najednou bylo tolik, ale by to prostě najednou viděly. Vnímaly jsme to, protože nás to aktuálně zajímalo, stalo se to důležitým, a proto jsme to zaregistrovaly.
A toto funguje vždy, takže když víme, co je naším záměrem, co skutečně chceme, tak se naše mysl na to soustředí a najde všude kolem to, co s tím nějak souvisí.
2. Existuje v celém vesmíru princip přitažlivosti. A tak, když víme, jaký máme cíl, když máme v hlavě nastavený ten správný směr na „kompasu“, tak nás spojí s lidmi, kteří nám mohou pomoci, najde nám informace, které potřebujeme, budeme na těch správných místech a přitáhneme si k sobě to, co budeme potřebovat, Zatím neříkejte, že to tak není, až vyzkoušíte, tak uvidíte, že princip skutečně funguje:-)…
Sněte o tom, o čem chcete snít, jděte tam, kam chcete jít, buďte tím kým chcete být, protože život je jen jeden, jen jedna šance dělat všechny věci, které chcete dělat!!!
Jak si cíle stanovit?
Existuje jedna mnemotechnická pomůcka – SMART, které hezky definuje, jakým způsobem mají být cíle vyjádřeny tak, aby bylo možné na závěr vyhodnotit, zda jich bylo dosaženo nebo ne. Měly by tedy být:
• S – specifické a konkrétní, to znamená, že bychom si měli napsat, co je to konkrétně tím daným cílem.
Vezměme si třeba cíl "být lepší v práci". Je to specifický cíl? Není. Znamená to lepší hodnocení od vedoucího? Nebo lepší vlastní hodnocení? Nebo osvojení si (jakýchkoliv) nových vědomostí? Formulace "zlepšit se v práci" může být chápána jako obecný záměr, ale jako SMART cíl nikoli.
• M – měřitelné, tedy jak poznáme, že jsme ho splnili. Tedy například: zhubnu 10 kg (ne jen zhubnu), vykouřím pouze 1 krabičku denně (ne omezím kouření), přečtu alespoň 2 knížky za měsíc (ne začnu víc číst).
• A – akceptovatelné a akceptované. Tedy ten cíl musím být pro mě opravdu důležitý, já s ním musím být ztotožněna, ale zároveň musím brát ohled na ty, se kterými žiji a kteří jsou pro mě důležití. Tedy pro mě může být třeba lákavé jet na 2 měsíce do Tibetu a tam meditovat, je to cíl pro mě akceptovaný, aleje akceptovatelný pro moje malé děti?
• R – reálné a realizovatelné, z hlediska všech potřebných zdrojů. Nestanovovat si cíle ani malé, ale ani příliš nad naši hlavu. Opět tedy příklad: asi už nikdy nebudu baletkou souboru ND:-), ale myslíte si, že se dá za rok se naučit anglicky tak, aby člověk v tomto jazyku přednášel? Dá se za rok splnit cíl, že člověk uběhne maratón? Na oba poslední příklady znám odpověď, že ano. Moje dvě známé to dokázaly, přestože to na první pohled vypadá jako cíl obrovský. Ano, je velmi ambiciózní, ale splnitelný, pokud člověk opravdu chce, a pro obě to bylo skutečně velmi důležité.
• T – termínované, tedy stanovit požadovaný termín plnění. Tedy "A dokdy že to má být hotové?" Tady ale máme termín jasný:-) za 1001 dnů… no, ale když se rozhodneme, že vše začneme plnit v 999 dnu, tak se nám to asi nepovede…
Co nám ještě u stanovování cílů může pomoci?
Pozitivně formulovaný cíl – zaměřit se při stanovování na to, co chci a ne na to, co nechci.
Nechci být tlustá vs. Chci si zlepšit fyzickou kondici, chci se cítit lépe, vypadat dobře v plavkách.
A dobré je také si svůj cíl vizualizovat si. Představit si výsledek, jaké to bude, až cíle dosáhnu (tohle třeba dělají špičkoví sportovci před soutěžemi).
Když si uvědomíme, kdo jsme, co chceme a kam směřujeme, tak pro sebe děláme strašně moc, směřujeme svůj život, bereme ho pevně do rukou, stáváme se těmi, kdo se stává režisérem svéhživotního filmu. Jasně, že vždy vše nejde podle našich snů, ale vždy máme možnost volby jak žít, a když ne, tak máme možnost volby postoje k tomu, co se kolem nás děje.
Jaké si tedy stanovit svoje cíle? Na co nezapomenout? Co si vypsat?
Mně docela pomohlo vytvořit si kategorie, ve kterých chci něco měnit, něco prožít, zažít, udělat:-):
Rodina, přátelé
Zdraví/kondice
Seberozvoj
Práce
Finance
Zájmy, koníčky
Cestování
Byt/chalupa
A ke každé vypisovat co zrovna v dané oblasti chci. A navíc formou myšlenkové mapy.
Návod, jak na to, třeba tady:
http://www.myslenkove-mapy.cz/myslenkove-mapy/zivot/myslenkova-mapa-jako-jednoduchy-todo-list/
(stejně jako další články o této skvělé pomůcce).
Nejprve jsem zkoušela vypisovat v PC, ale prostě rukou to jde lépe:-), navíc si to mozek hezky fixuje:-)…
Když budete číst různá další doporučení v knihách i na netu, najdete třeba další okruhy, ale vždy obsahují tyto 4 – vztahy, zdraví, finance a osobní rozvoj, protože tyto oblasti jsou důležité pro každého:-).
Myslím, že není ani od věci si k tomuto projektu vytvořit vlastní blog. Já zatím váhám, i když vím, z projektu 365, že když mám na sebou “bič“:-) toho, že o tom ví ostatní, že se ke mně občas kouknou, jak na tom jsem, tak jsem prostě víc disciplinovaná:-)… , ale přece jen cíle jsou některé hodně osobní… Takže já asi psát k sobě na blog budu, ale zatím opravdu nevím, zda všechny cíle vyvěsím:-)…
Mám sepsáno a co teď?
Ideální je, začít je plnit:-))… Abyste se od stanovení cílů dostali do fáze splněných cílů, je třeba rozhoupat se k akci. Naplánovat si mezicíle (jak se odměníme, když jich dosáhneme:-)) a alespoň orientačně si dopsat termíny. Pokud jde o velké cíle – studium, dosažení ideální váhy, stavba domu atd., tak je dobré si každý cíl vypsat na samostatný papír .
Menších cílů je možné na jeden list dát i více.
Je potřeba alespoň dvakrát do měsíce si seznam projít, dopsat, co jsme splnili, ať už celý cíl, či které dílčí kroky a důležité termíny si zapisovat do diáře, abychom věděli, co konkrétně máme dělat. A pak je potřeba ona sebedisciplína, bez které to nejde:-)… Ale když budete vědět, co je to důležité, když si budete cíle pravidelně procházet, tak to přece jen pomůže:-)…
O cílech toho pro dnešek bylo napsáno dost. Jsou hodně důležité, je nutné je mít, ale cíl není konec… Žijeme teď a tady. Mnohem důležitější ještě než jen plnění cílů, je uvědomit si každý okamžik, který prožijeme, užívat si života, prožívat ho. Cesta k cíli je důležitější, než samotný cíl. Je nutné vědět, co chceme, ale ještě víc je žít, teď a tady!
A teď něco málo ke mně, proč si vůbec dovoluji psát o tomto tématu:-). Jsem lektor, trenér, který se rozvoji osobního života věnuje už více než 15 let. Samozřejmě že tyhle principy znám, používám, diskutuji o nich s lidmi na seminářích a také svůj seznam cílů mám. Jenomže už dávno neakutalizoavný. Jak se říká: kovářova kobyla… prostě poslední dobou na to nebyl tak nějak čas (kolegové, lektoři a kouči, já vím, trapná to výmluva:-)). Holt v posledních 6 letech byly priority jiné. Seberozvoj byl tak trochu postaven na vedlejší kolej, když si myslím, že u mě na ní pořád projíždí opravdu hodně vlaků:-))), tak přece jen… , a proto mě právě v tuto dobu projekt tak chytil. A doufám, že zaujme i ostatní… Pokud začnete od 1.1. 2012, tak 28.9.2014 bude tím 1001 dnem:-)….
A jen malá poznámka, abych nebyla obviněna z plagiátorství:-)…
Všechno, co zde servíruji:-), tak jsou sice moje formulace, ale myšlenky najdete všude jinde, v knížkách, na webech atd., protože jsou prostě známé všem, jen holt to praktické převádění do praxe je někdy složitější:-)… Čím déle se osobnímu rozvoji věnuji, tak si uvědomuji, jak moc je to všechno jednoduché, prosté, jen někdy pro oči nevidíme…
"Pokud je duše zaměřena k cíli, pak jí mnohé vyjde vstříc." Johann Wolfgang von Goethe
" I ten nejpomalejší, který neztratil svůj cíl z očí, jde rychleji než ten, kdo bez cíle bloudí." Gotthold Ephraim Leasing
P.S.
Pokud bude zájem, tak zde budou následovat i další témata:-)…
A ještě:-)
Co takhle vymyslet hezké české logo na tento projekt? Ujal by se ho tu někdo? Šikovných grafiček je tady spousta, tak zkuste prosím navrhnout:-)….
Knížky, které by Vás k plnění cílů mohly zaujmout
(jen pár tipů, věřím, že přidáte další.-))::
Stephen R. Covey: 7 návyků skutečně efektivních lidí.
Petr Pacovský: Člověk a čas
Hal Urban :To nejdůležitější v životě
Tipy na www:
GTD systém - www.mitvsehotovo.cz, Petr Mára - http://vimeo.com/8868806
Myšlenkové mapy www.myslenkove-mapy.cz
http://www.ted.com/
- nepatří přímo k tématu, ale je tam spousta zajímavých přednášek, vystoupení (některé i o cílech:-)), velmi často i s českými titulky
101 cílů v 1001 dnech
Konec roku vždycky svádí k bilancování, a proto mě tolik zaujal projekt, který jsem našla při proklikávání se blogy:-). Třeba někoho inspiruje natolik jako mě, že to zkusí. Přece jen cíle na seminářích cpu do hlav účastníků:-), tak by bylo na čase, abych ty svoje zase po určité době sepsala:-)…
... a hlavně si svoje sny začít plnit:-)....
V poslední době mě zaujalo těch projektů víc, třeba ten každý den vypsat, co mi udělalo radost, a přestože jsem ta, co častěji vidí tu sklenici poloplnou, tak mi to přišlo docela náročné… Ale tohle opravdu zkusím a uvidím, kolik se mi jich za ty 3 roky podaří splnit:-)…
1001 dnů je dlouhá doba a já počítám, kdy tedy bych měla cíle mít hotové. A protože tohle datum (když vezmu, kolikátého je dneska, tak mi to vychází na 16.9. 2014) je tak blízké mého zásadnímu:-), tak u mě to bude přesně 1017 dní a bilancovat budu den před narozeninami:-)…
A teď k tomu, o co se jedná:-). Je to splnit si za onu dobu 101 cílů.
Nejvíce o tomto projektu tady:-)
http://101goalsin1001days.com/about/
Písněte mi sem prosím, kdo do toho jde taky:-)...
Pro toho, kdo to chce zkusit, tak princip vychází z GTD, informace třeba tady: www.mitvsehotovo.cz
Tak jdu na to:-), předcílem je, že do zítřka je budu mít napsané:-)...
Opravdu všechno souvisí se vším. Po 3 svých seminářích timemanagementu, jednoho od kolegyně a nových informacích jsem se prostě na dané stránky dostat musela:-)) a určitě k tomu přispěje i tenhle Vánoční seminář, na který mě nalákala nejen virtuální přítelkyně a vlastně taky kolegyně:-)
a pro inspiraci nápady na cíle z jiných blogů
www.jmjlife.cz
a další
nebo tady
Pokud se do projektu pustíte, nebo znáte podobné nadšence, prosím přidejte tip na stránky:-)...
Tipy Praha:-)
Kamarádka po mně chtěla nějaké tipy, kam jít v Praze, co vidět, co navštívit s malými dětmi (je to tak do 10 let). Tak tady takový přehled, třeba se bude líbit a hodit i někomu dalšímu.
Je to tak bez ladu a skladu, co mě zrovna napadalo:-).
- Nejprve klasika – Hrad, Karlův most (hned dole je hezké hřiště), Petřín – lanovka, bludiště, sem nyní kouknout při cestě
http://praga-magica.blog.cz/1108/shakespeare-za-narodnim
- Muzeum hraček na Pražském hradě - www.muzeumhracek.cz
- Po 18. hodině Zlatá ulička (je pak bez poplatku)
- Zoo je hezká, chodíme rádi a aspoň 2x za rok:-), ale Lešná je hezčí:-)
nebo Botanická zahrada, když je nějaká akce
- hřiště
www.gutovka.cz
www.krouzkynavltave.cz - dvě nejhezčí a největší hřiště v republice
dopravní hřiště na Proseku - moc hezké a za pakatel:-)
- Dinopark Harfa
- určitě www.kralovstvizeleznic.cz moc hezká záležitost
- Muzeum Lega – nevím, jaké je, zatím jsme nebyli
- cesta po Praze nostalgickou linkou, vyjíždí z výstaviště
- pro kluky určitě návštěva Střešovické vozovny – muzeum
http://www.dpp.cz/muzeum-mhd/
- Letecké muzeum Kbely
- Mořský svět - jen v případě nic moc počasí, je to hezké, ale docela
drahé a malé www.morsky-svet.cz
- Muzeum voskových figurin
- Technické muzeum – je nově otevřeno, ještě jsme nebyli:-)
- Náprstkovo muzeum
- holkám se líbila i Křižíkova fontána
www.krizikovafontana.cz
- samozřejmě Čestlice aquapark nebo Barrandov http://www.aquadream.cz/
- procházka po Praze se strašidlem:-)tohle je
http://www.muzeumpovesti.cz/ - tedy to Muzeum nic moc:), je to malé,
ale ty procházky jsou skvělé, psala jsem o tom
http://jittys.blogspot.com/2011/06/prochazka-se-strasidly-podrobne.html
a tady http://jittys.blogspot.com/2011/06/den-deti.html
- cesta přívozem
- Ekotechnické museum v Praze 6 www.ekotechnickemuseum.cz - stará
kanalizační čistírna odpadních vod + sbírka parních strojů
- http://www.kidsinprague.com/post/vytopna-restaurant-prague-1/
- výlet lodí - www.paroplavba.cz
Pak ještě divadlo
Říše loutek - www.riseloutek.cz,
Divadlo Spejbla a Hurvínka - www.spejbl-hurvinek.cz
Divadlo Minor - www.minor.cz, - moc hezké, náš favorit
Kde najít další info (nejen akce pro Prahu):
http://www.mestoprodeti.cz/
http://www.cosdetmi.cz/
http://www.akce.cz/akce/hledani/p268438556-praha/pristich-100/
http://www.pragueout.cz/
http://www.ententyky.cz/uvod
http://www.peknyden.cz/
http://www.cokdyvpraze.cz/index.php
http://www.praha-tip.cz/
http://www.nepropasni.cz/
http://www.volnycaspraha.cz/pro-deti-a-mladez/jednorazove-akce?new-search
http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/detske-akce/
http://www.praha.eu/jnp/cz/home/index.html
http://www.kamsdetmi.com/
http://www.trhy.cz/jarmarky.php
http://www.vyletnik.cz/
http://vylety.kdykde.cz/
http://www.ceskevylety.cz/slavnosti.php
http://www.kudyznudy.cz/
http://cs-cz.facebook.com/PrahaZadarmo
http://www.prague-tourism.eu/volnyvstup.htm
http://www.kamvpraze.info/zdarma.htm
Samozřejmě jídlo na koupit přes některý slevový portál
www.slevin.cz
----
a konkrétní akce na srpen:
od pondělí začíná http://www.letniletna.cz/program.php
tohle by mělo být taky snad hezký http://www.prazskeveze.cz/novinky/oslavte-s-nami-120-let-petrinske-rozhledny,-lanove-drahy-a-zrcadloveho-bludiste-1404037530.html
http://www.pragueout.cz/mesto/articles/hry-a-hlavolamy
8. MFF Pražský jarmark 25.-30.8.2011
---
Když Vás cokoliv napadne, budu moc ráda, když doplníte:-)...
Je to tak bez ladu a skladu, co mě zrovna napadalo:-).
- Nejprve klasika – Hrad, Karlův most (hned dole je hezké hřiště), Petřín – lanovka, bludiště, sem nyní kouknout při cestě
http://praga-magica.blog.cz/1108/shakespeare-za-narodnim
- Muzeum hraček na Pražském hradě - www.muzeumhracek.cz
- Po 18. hodině Zlatá ulička (je pak bez poplatku)
- Zoo je hezká, chodíme rádi a aspoň 2x za rok:-), ale Lešná je hezčí:-)
nebo Botanická zahrada, když je nějaká akce
- hřiště
www.gutovka.cz
www.krouzkynavltave.cz - dvě nejhezčí a největší hřiště v republice
dopravní hřiště na Proseku - moc hezké a za pakatel:-)
- Dinopark Harfa
- určitě www.kralovstvizeleznic.cz moc hezká záležitost
- Muzeum Lega – nevím, jaké je, zatím jsme nebyli
- cesta po Praze nostalgickou linkou, vyjíždí z výstaviště
- pro kluky určitě návštěva Střešovické vozovny – muzeum
http://www.dpp.cz/muzeum-mhd/
- Letecké muzeum Kbely
- Mořský svět - jen v případě nic moc počasí, je to hezké, ale docela
drahé a malé www.morsky-svet.cz
- Muzeum voskových figurin
- Technické muzeum – je nově otevřeno, ještě jsme nebyli:-)
- Náprstkovo muzeum
- holkám se líbila i Křižíkova fontána
www.krizikovafontana.cz
- samozřejmě Čestlice aquapark nebo Barrandov http://www.aquadream.cz/
- procházka po Praze se strašidlem:-)tohle je
http://www.muzeumpovesti.cz/ - tedy to Muzeum nic moc:), je to malé,
ale ty procházky jsou skvělé, psala jsem o tom
http://jittys.blogspot.com/2011/06/prochazka-se-strasidly-podrobne.html
a tady http://jittys.blogspot.com/2011/06/den-deti.html
- cesta přívozem
- Ekotechnické museum v Praze 6 www.ekotechnickemuseum.cz - stará
kanalizační čistírna odpadních vod + sbírka parních strojů
- http://www.kidsinprague.com/post/vytopna-restaurant-prague-1/
- výlet lodí - www.paroplavba.cz
Pak ještě divadlo
Říše loutek - www.riseloutek.cz,
Divadlo Spejbla a Hurvínka - www.spejbl-hurvinek.cz
Divadlo Minor - www.minor.cz, - moc hezké, náš favorit
Kde najít další info (nejen akce pro Prahu):
http://www.mestoprodeti.cz/
http://www.cosdetmi.cz/
http://www.akce.cz/akce/hledani/p268438556-praha/pristich-100/
http://www.pragueout.cz/
http://www.ententyky.cz/uvod
http://www.peknyden.cz/
http://www.cokdyvpraze.cz/index.php
http://www.praha-tip.cz/
http://www.nepropasni.cz/
http://www.volnycaspraha.cz/pro-deti-a-mladez/jednorazove-akce?new-search
http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/detske-akce/
http://www.praha.eu/jnp/cz/home/index.html
http://www.kamsdetmi.com/
http://www.trhy.cz/jarmarky.php
http://www.vyletnik.cz/
http://vylety.kdykde.cz/
http://www.ceskevylety.cz/slavnosti.php
http://www.kudyznudy.cz/
http://cs-cz.facebook.com/PrahaZadarmo
http://www.prague-tourism.eu/volnyvstup.htm
http://www.kamvpraze.info/zdarma.htm
Samozřejmě jídlo na koupit přes některý slevový portál
www.slevin.cz
----
a konkrétní akce na srpen:
od pondělí začíná http://www.letniletna.cz/program.php
tohle by mělo být taky snad hezký http://www.prazskeveze.cz/novinky/oslavte-s-nami-120-let-petrinske-rozhledny,-lanove-drahy-a-zrcadloveho-bludiste-1404037530.html
http://www.pragueout.cz/mesto/articles/hry-a-hlavolamy
8. MFF Pražský jarmark 25.-30.8.2011
---
Když Vás cokoliv napadne, budu moc ráda, když doplníte:-)...
KDE NAJDU AKCE A TAK:-)
www.prague-info.cz
www.praha-mesto.cz
www.turistik.cz
www.vyletnik.cz
www.ceskevylety.cz
www.stredocech.cz
www.kudyznudy.cz
www.ententyky.cz
www.folklornisdruzeni.cz
http://www.czech-tim.cz/
www.nepropasni.cz
www.peknyden.cz
www.cosdetmi.cz
http://www.akce.cz/akce/hledani/p268438556-praha/na-vikend/p/2
http://www.cokdyvpraze.cz/modules.php?name=Insertion&file=stories&sid=1220
http://www.praha-tip.cz/rubrika/tipy/kultura/vystavy/page/3
www.praha-mesto.cz
www.turistik.cz
www.vyletnik.cz
www.ceskevylety.cz
www.stredocech.cz
www.kudyznudy.cz
www.ententyky.cz
www.folklornisdruzeni.cz
http://www.czech-tim.cz/
www.nepropasni.cz
www.peknyden.cz
www.cosdetmi.cz
http://www.akce.cz/akce/hledani/p268438556-praha/na-vikend/p/2
http://www.cokdyvpraze.cz/modules.php?name=Insertion&file=stories&sid=1220
http://www.praha-tip.cz/rubrika/tipy/kultura/vystavy/page/3
Projekt 365
... že bych se do něho taky pustila? Je poslední den roku 2008, tak by se dalo hezky začít.
O co se jedná? Zkopíruji pouze text, který vlastně najdete na skoro všech stránkách těch, kdo se začali zabývat focením den co den a svoje obrázky publikují.
-----
Lidé často popisují, jak jim "celý život proběhl před očima", když prožijí nějakou traumatickou událost. Když v lednu 2004 začal Taylor McKnight pořizovat snímek každého dne, netušil, že projekt nebude pouze upomínkou na celý rok, ale že mu také pomůže ujasnit si, co je v jeho životě důležité. Ať už to byly jeho vztahy, kariéra, jeho smysl pro módu, zaznamenávání každého dne ve fotografii vytvořilo bohatou obrazovou historii jeho života... a navíc se stal lepším fotografem! Teď, když je uprostřed druhého kola, požádali jsme Taylora, aby nám o tom něco napsal. Přečtěte si, jak a proč začít tvořit vlastní fotografickou historii...
PROČ SE DO TOHO PUSTIT?
Každodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. Tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si, co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme, co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- vaše roční fotoalbum bude famózní dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. Čas běží překvapivě rychle.
- každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. Denní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. Zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete nuceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.
PÁR TIPŮ, JAK NA TO
1. Berte s sebou fotoaparát opravdu všude, ano, všude. Udělejte z toho zvyk. Do obchodu, kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. Jdete do kina? Pořiďte si snímek mobilem, většina z nich umí fotit. Pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. A pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. Udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné, můžete si zřídit vlastní blog, a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek. Ideální je například flickr.com, fotolog.com nebo blogspot.com. Pokud si najdete jednoduchý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. Obměňujte svoje témata, pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii. Pusťte se do fotografických exmperimentů. Udělejte fotku někoho, s kým jste se nově seznámili, něčeho, co jste poprvé okusili, anebo toho, co jste se právě naučili. Nafoťte to, co vás rozesmálo. A nezapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i změny vás samotných.
4. Vyprávějte příběh. Využijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili, co se vlastně odehrává na jednotlivé fotografii. Jak moc vám ten oběd chutnal? Co vás přimělo vyfotit toho cizince? Pomůže vám to pamatovat si a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí, proč jste udělali právě takovou fotku. Není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. Nepřestávejte, ať se děje cokoliv. Toto je asi nejdůležitější rada ze všech. Budete unavení a otrávení každodenním focením. Někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. Nedělejte to! Výsledné dílo stojí za tu námahu. Připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli... Budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenáníhodného. I tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen. Vyjděte z domu ven, běžte na procházku. Nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. Vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. Nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. Vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte. Řekněte o projektu i svým přátelům a zapojte je do něho také. Jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. Přidávejte fotky včas a často. Naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející. Ideální je přidávat fotky každý den, nebo alespoň každý druhý. Znovu opakujeme: věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.
PROČ SE DO TOHO PUSTIT?
Každodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. Tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si, co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme, co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- vaše roční fotoalbum bude famózní dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. Čas běží překvapivě rychle.
- každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. Denní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. Zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete nuceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.
PÁR TIPŮ, JAK NA TO
1. Berte s sebou fotoaparát opravdu všude, ano, všude. Udělejte z toho zvyk. Do obchodu, kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. Jdete do kina? Pořiďte si snímek mobilem, většina z nich umí fotit. Pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. A pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. Udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné, můžete si zřídit vlastní blog, a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek. Ideální je například flickr.com, fotolog.com nebo blogspot.com. Pokud si najdete jednoduchý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. Obměňujte svoje témata, pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii. Pusťte se do fotografických exmperimentů. Udělejte fotku někoho, s kým jste se nově seznámili, něčeho, co jste poprvé okusili, anebo toho, co jste se právě naučili. Nafoťte to, co vás rozesmálo. A nezapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i změny vás samotných.
4. Vyprávějte příběh. Využijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili, co se vlastně odehrává na jednotlivé fotografii. Jak moc vám ten oběd chutnal? Co vás přimělo vyfotit toho cizince? Pomůže vám to pamatovat si a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí, proč jste udělali právě takovou fotku. Není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. Nepřestávejte, ať se děje cokoliv. Toto je asi nejdůležitější rada ze všech. Budete unavení a otrávení každodenním focením. Někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. Nedělejte to! Výsledné dílo stojí za tu námahu. Připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli... Budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenáníhodného. I tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen. Vyjděte z domu ven, běžte na procházku. Nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. Vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. Nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. Vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte. Řekněte o projektu i svým přátelům a zapojte je do něho také. Jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. Přidávejte fotky včas a často. Naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející. Ideální je přidávat fotky každý den, nebo alespoň každý druhý. Znovu opakujeme: věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.
.heic)
